Popis
Několik kmenů stromů se tyčí svisle plátnem, jejich kůra je podána chladnými tahy šedomodré a lila, zatímco půda mezi nimi a kolem nich je hustá, všudypřítomná tkanina zelených, bílých a modrých doteků představujících břečťan a podrost tak hustý, že téměř žádná holá země neprosvítá. Jediný tmavší kmen nebo kořen se vine diagonálně přes spodní polovinu obrazu v dlouhé esovité křivce, jeho stočený tvar je jedinou silnou grafickou linií prořezávající jinak rovnoměrnou texturu drobných tahů štětce.
Úplně nahoře na plátně se v dálce otevírá úzký pruh světlejší půdy, posetý drobnými bílými a krémovými značkami, které čteme jako rozptýlené divoké květiny zachycující přímější světlo, jediná skutečná úleva od husté zeleně vyplňující zbytek kompozice. Van Gogh namaloval tento výjev v areálu nedaleko místa, kde pobýval v posledních letech svého života, opakovaně přitahován spletitým podrostem a kmeny stromů okolního parku jako námětem, který mu umožňoval pracovat z extrémně blízké vzdálenosti a vyplnit celé plátno texturou, místo aby je uspořádal kolem horizontu nebo jediného objektu.
Neobvyklé na obraze je to, že odmítá jakýkoli jasný ohnisko: není zde žádná obloha, žádná budova, žádný jediný strom, který by měl přitáhnout oko, pouze téměř klaustrofobní hustota stop, která nutí diváka číst plátno tak, jak člověk čte skutečný kus podrostu, skenováním, nikoli spočinutím. Stočený kořen je nejbližší věcí námětu, a i ten se během několika tahů rozpouští zpět do vzoru.
Tato všudypřítomná hustota dává obrazu neobvyklou energii pro lesní scénu, pocitově bližší tkanému textilu než konvenční krajině, a dobře drží na stěně právě proto, že jeho vzor funguje z jakékoli pozorovací vzdálenosti, zblízka hustý a abstraktní, z přes celou místnost rozpoznatelně lesní půda.
