Popis
Bílý sádrový odlitek ženského torza stojí samostatně na kulatém šedém podstavci, hlava, paže a nohy pod stehnem všechny chybí, čistě odříznuté tak, jak se odlévá studijní odlitek. Zachovaná forma, ramena, hrudník a boky mírně obrácené na jednu stranu, je postavena téměř výhradně ze širokých, sebevědomých tahů bílé, krémové a světle šedé, s tmavě šedou použitou střídmě k označení záhybů a stínů tam, kde sádrový povrch mění směr. Za ním je pozadí plochá, hluboká modrošedá stěna přerušená pouze silným diagonálním stínem, který torzo vrhá doleva, sám namalovaný téměř černomodře.
Van Gogh namaloval tuto studii spolu s několika dalšími pohledy na stejný sádrový odlitek, když byl zapsán na akademii, kde bylo kreslení a malování podle klasických odlitků povinným cvičením, disciplínou, kterou považoval za frustrující, ale přesto ji metodicky zpracoval. Místo aby odlitek pojal jako suché technické cvičení, nanášel barvu silně, nechal jednotlivé tahy štětce zůstat viditelné po celých křivkách sádry, takže i neživá kopie antické sochy získává stejné neklidné, fyzické zacházení, jaké dával živým námětům.
Co činí toto plátno neobvyklým v jeho tvorbě, je téměř úplná nepřítomnost barvy: žádné květiny, žádná pšeničná pole, žádné jižní světlo, pouze bílá sádra proti modrému stínu, vzácná studie tonální malby od umělce jinak definovaného sytou barvou. Ta zdrženlivost odhaluje, jak záměrně budoval formu pouze pomocí tahů štětce, když barva nebyla k dispozici, aby práci udělala za něj.
Ostrá bílá figura proti hluboké modři dává obrazu skutečnou grafickou sílu na stěně, pocitově blíže fotografii sochy než typickému Van Goghovi, a jeho zdrženlivá paleta z něj činí nečekaně univerzálního společníka pro jasnější plátna v blízkosti.
